Denisa Blatná

Melodie

Kurátorka – Jana Vránová

Úvodem krátké seznámení s autorkou – Denisa Blatná je absolventkou Střední průmyslové školy textilní v Brně, studovala obor fotografie na SUPŠ, řadu let byla členkou skupiny Česká Paralaxa. Věnovala se pak módní a dokumentární fotografii. Ráda cestuje – v několika evropských městech, která poznávala při svých procházkách během několika posledních let s kamerou v ruce a z mnoha různých důvodů ji okouzlily, fotila místa, situace, epizody, spojené s každodenním životem jejich obyvatel i s atraktivními městskými exteriéry. Při jejich zpracování pro výstavu pak nezůstala jen u jednotlivých motivů v té podobě jak vznikaly, ale spojila je do diptychů, které zde dnes prezentuje. Fotografickými obrazy tak zprostředkuje svoje dojmy z návštěvy Budapešti, Lisabonu, Florencie a Bologni.

Fotografie volně spojené do diptychů nemají přímou časovou nebo tematickou návaznost, ale vycházejí z autorčina intuitivního pocitu. Denisa někdy využila náhodné tvarové příbuznosti objektů živé i neživé přírody, navazující na sebe svou konturou, které pak vytvářejí nový celek, nový obraz. Nebývá to jen formální souvislost, ale i možná nová významová pointa. Fotografovaný objekt v jiném kontextu a spojení dostává odlišný význam, divák v něm může nalézat individuální asociace a stejně jako autorka objevovat novou realitu, nebo i možný příběh, ….

Propojování a splývání vegetace a architektonických prvků, motivů z ulice, městských zákoutí, lze sledovat u fotografických diptychů z Budapešti, u nichž je důležitým předpokladem jejich vzniku autorčina představivost. V Lisabonu autorka spojovala segmenty tvarů a linií architektury a přírodních struktur, odlesky tváře nebo siluety postavy. Ostré jarní slunce nasvěcuje fasády monumentální architektury Italských měst, kde se prolíná historie se současností v aktuálním spojení. Reflexe momentek všedního dne z ulice ve výkladních skříních a oknech kaváren splývají s hmotnými stopami minulých staletí – v místech, kde se utvářela evropská kulturní historie.

Název výstavy evokuje onu melodičnost, které motivy diptychů navozují. Důležitá je proto volba dvojice fotografií, představující – naznačující ono pro fotografku zvláštní vyznění. Fotografie provázejí i autorčiny poetické texty – dokreslují její dojmy z míst, které na ni působily svou atmosférou, neopakovatelnými zážitky a pocity.

Budapešť

Široké bulváry zvou k procházce, Dunaj zve k projížďce, kopce zvou
k prohlídce… ne všude prošly naše kroky.
Je zima, sychravo, prší.
Nohy nám zebou.
Hltáme tuto metropoli, kterou tolik neznáme, s kapkami deště.
Akrobat vyskočil vysoko, až nad stromy.
Dívám se jak balancuje ve větvích.
Zatímco šašek prolétá na peřích ptáka kolem, akrobatem nerozpoznán.
Vyšlo slunce a my se dál proplétáme uličkami staré žídovské části Budapešti.

Lisabon

Káva, víno, portské, úsměvy lidí.
Staré babičky a dědečci obsluhující v kavárnách a pekárnách, kde „pastel de nata“ dostanete vždy čerstvý.
Potlučené ulice, kudy kráčela historie.
Moře.
Vidím dávné kapitány přistávat na pobřeží, vidím jásot a slyším zvuky hudby… .
Jako velká vlna na břehu řeky zdvihá se MAAT, tak moderní, tak svůj a přitom kachlemi propojen je s celým Lisabonem.
Ach ty krásný, Lisabone!
Krása tvá dávná zve nás k sobě zas!

Florencie/Boloňa

Světlo!
To světlo!
Jarní světlo proniká tvými uličkami, ty stará dámo – Itálie!
Odráží se ve tvářích lidí, v moři, v architektuře i v jídle.
Fotím ty odrazy, odrazy tvé dávné slávy a lesku tvých rodů.
Chodím a kochám se.
Nechávám se unášet a překvapovat.
Staré a zase staré.
Ve výlohách nové a ještě novější módní trendy zavřené jako v pokladnici luxusu střežené bodyguardem u vchodu.
Itálie, jsi krásná a stojíš za pozornost i ochranu.
Ó Itálie…